^EmiAsi na tom z^H7áleží, v^Dím, kdy n^Aeuhýbám, tro^Emichu jako z^H7ávaží hl^Cuchá místa js^H7ou, n^Emia každičkým n^H7ádraží sl^Depá k^Aolej bývá, ^Emiani stromy v ^H7alejích svým st^Cínem nepohn^H7ou.

®: ^GA já, blázen, p^Dotají s^Emiedám za kom^A7íne^Dm s t^Gemnou nocí n^Da dlani t^Cichu naslouch^H7ám, ^Ga když všichni r^Dozdají to, c^Emio se léčí v^A7íne^Dm, k^Gaždé další v^Dítězství spl^Cácí mlčen^H7ím.

Na cukrových homolích málo místa zbývá, zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá, zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá, zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům.

^R:, ^Emi Emi ^H7, ^D, ^A, ^EmiH7 ^H7, ^C D^H7 A *: N^Emiataženým b^H7udíkům h^Dodně s^Aíly schází, d^Emio děravých ^H7okapů dr^Cáty naráž^H7í.

®: + ^Ga když všichni r^Dozdají to, c^Emio se léčí v^A7íne^Dm, k^Gaždé další v^Dítězství spl^Cácí mlčen^H7ím ...

Nezmaři - Blázen za komínem