Karel Plíhal - Pojďme si hrát se slůvky

1. ^CPojďme si hrát ^Gse slůvky, pojď, n^Cavléknem jim p^Godkůvky, ať r^Amozezvoní kř^Emišťálovej sv^Gět, svět n^Amejskrytějších m^Ami/Gyšlenek, co n^Fmaj7evylezou n^D7avenek, co br^Cání jim v tom v^Gěčný sníh a l^Ced. 2. Pojďme si hrát se slůvky, sbírat je jak borůvky, jsou hravá jako duše krásných žen, dá se jimi kreslit do ticha třeba ústy pana Wericha, jsou nejstálejší ze všech platných měn. 3. Pojďme si hrát se slůvky a kreslit jimi malůvky, i když žádné hvězdy se z nás nestanou, to jen v zasnění nám pod víčky ty barvičky, ty slovníčky aspoň chvíli zvonit zůstanou.