Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
Jiří Korn / Helena Vondráčková slunce
1. Já kdysi s Amúsvitem ti říkal častoDmikrát, že jsi mé G7slunce, o němž nikdo nemá Czdání. Řek jsem to Fvážně, jenže nesmíš to tak Dmibrát. Přeháním Erád, to bude Amtím.
2. Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát, že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli. Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát.
Bezpočtukrát člověk se Amýlí. Ref: Slunce je Dmifair, to nezaspí a hřeje Gzáda, vysvitne Cvčas, když naprší ti do miAm7káda, nechce nic Dmimít, nic nedluží a svítí Estejně na moji Amtvář, na dlaně Atvé. Slunce je Dmifair, to nešidí a hřeje Gpláže, odvede Csvé a neslíbí, co nedoAm7káže. Kol hlavy Dmiměj si svatozář a třeba Ehřej si, slunce ty Amnejsi.
3. I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím a slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám. Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím.
Netrap se tím, to se jen Aříká. Ref: Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda, vysvitne včas, když naprší ti do mikáda, nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně na moji tvář, na dlaně tvé. Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže, odvede své a neslíbí, co nedokáže. Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si, slunce ty nejsi.
4. Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam, přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno. Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám, že ty mě máš, že já tě mám.