Helena Vondráčková - Můžeš zůstat, můžeš jít

^DmStůj, ještě rozhlídni se kolem, tenhle pokoj bude ^Gmsám. Ještě pobuď s tímhle ^A7stolem, sedni na okení ^Dmrám.

Ještě jednou otoč ^D7světlem abys' prohlídl svůj ^Gmkout, ještě ^Gmi7pohlaď tátům ^Gmi6betlém, s kterým ^C7nikdo nesměl ^Fmaj7hnout.

Ještě pohleď jak se ^F6tenčí v kalendáři počet ^Gmi6stran, škoda jen, že nejsi ^A7menší, že jsou okna doko^Ddimřán. Motýl s větrem dovnitř ^Gmi6vlít, můžeš ^A7zůstat, můžeš ^F6jít.

Ještě jeden tichej ^Dmpovzdech, tahle pelest byla ^Edimtvá. Ještě napiš prstem ^A7po zdech malý jméno, malý ^Dmjá.

Ještě listuj v knize ^D7hostů, vezmi herbář do dla^Gmní. Ještě za trest v rohu ^C7postůj, za svý vzpurný chová^F6ní.

Ještě jednou zazvoň ^Dmzvoncem, jako když byl Štědrej ^Gmden a za ^Gmi7příběh s štastným ^A7koncem připiš „nevěř“ s velkým ^Ddimen. Motýl s větrem dovnitř ^Gmi6vlít, můžeš ^A7zůstat, můžeš ^F6jít.

A pak vzpomeň, co tě ^Dmnutí navždy pláchnout z těchto ^Gmmíst, na tu ^C7křivdu s trpkou chutí, kterou nelze, nelze ^Fmaj7snýst. ^Dmi7

Kdo ty místa změnil ^D7v klec a zbořil ^Esdimbránu ke štěs^Gmi2tí ? ^Gm Kdo tě ^E4nazval lehkou ^Eholkou a tvou ^E7lásku neře^Amstí ?

Tolik ^Am7špíny tolik ^Esdimbláta, ani ^D7jeden vlídnej ^Gmtón. To snad ^Gmi6nebyl vlastní ^C7táta, to snad ^Cvůbec nebyl ^Fmaj7on.

Jak ta rána, jak se ^Dmzhojí, jak to zpátky všechno ^D4vzít ? Máš jak motýl možnost ^A7dvojí: můžeš zůstat, můžeš ^F6jít.

Je však pozdě, všechno ^Dmpomiň, darmo smlouvat, není ^Gmi6s kým. Žádný odpusť, žádný ^A7promiň, běž a chvátej za tím ^Ddimsvým.

Teď jde o tvý právo ^Dmžít, hej, hle - motýl k nebi ^A7vzlít. Nesmíš zůstat, musíš ^F6jít.