Vzduch je ^Atěžký jak ta měď ruce ^Amaj7tvé znám nazpaměť a teď ^A7naposled už přitisknou se ^Dk ní nač ^Dmmyslíš? Vždyť ^Avím radši ^Bmpřimkni se blíž slova ^Bm7jsou jen na ob^Etíž. Vzduch je cítit po něčem před čím sotva utečem stín jako tichošlápek připojil se k nám nač myslíš, ó to znám. ^ARadši ^Bode mně vem kytku ^Bm7s tichým úsme^Evem, ^E7ó.

^APusu ti dám, já půjdu ^Amaj7tam a ty tam ^A7bye bye štěstí, bye ^Dbye ^DmJsem tvůj apríl, né ^Amáj buď si ^Bmco se má stát lepší ^Bm7je se pou^Esmát Nevyčítam já půjdu tam a ty tam tak čau štěstí, hej hej, nech pláč, raděj se směj, o tvůj úsměv, já bloud totiž toužím zbohatnout, Vzduch už lehčí je než byl to tvůj úsměv způsobil. I když každou chvíli musím vstát a jít. Nač myslíš? Nech být .. O ten úsměv já vím, o ten jde nám především, ó.

Pusu ti dám, já půjdu tam a ty tam bye bye štěstí, bye bye. Jsem tvůj apríl, né máj, buď si co se má stát, lepší je se pousmát. Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam tak čau štěstí, hej hej, nech pláč, raděj se směj, o tvůj úsměv, já bloud, totiž toužím zbohatnout. Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam tak čau štěstí, hej hej, nech pláč, raděj se směj, o tvůj úsměv, já bloud, Nevyčítam, já půjdu tam a ty tam tak čau štěstí, hej hej, nech pláč, raděj se směj, o tvůj úsměv, já bloud,

^Bmtotiž ^Bm7toužím zboha^Etnout. ^E6

Helena Vondráčková - Já půjdu tam a ty tam