1. To už bude^C rok, cos mi z vlaku ^Gmával A teď najed^Dminou, krůček přede^G mnou, Trochu vázne hlas, to se někdy stává, Taky hned co říct, slova, jen nic víc.

®: A ty se ptáš co ^Cjá, jsem zdráva, jak se ^Ammám, No žijem jak se ^Dmidá, znáš to přece ^Gsám.

2. Táhlo tě to sem, další z řádky frází, Ač vzdálen na sta mil, vlastně jsi tu byl, Párkrát také psals, jak ti hrozně scházím, Brzy však jak vím, smířil ses i s tím. ®: A ty se ptáš co já, a jak mi mělo být, Když ten kdo zůstat má, ráčil odejít. To člověk nechce spát a jíst mu nechutná, Den po dni tisíckrát, ptá se a co já. 3. Co ty o tom víš, jak rok zvolna míjí, Jak se dlouží stín, svátky bez hostin, Co ty víš a znáš, jak se horkost vpíjí, Do čtyř holých zdí, když se připozdí. ®: A ty se ptáš co já, jak jen se neusmát, Je pozdě jak se zdá, tenkrát ses měl ptát. Jak rozumět ti mám, jak chápat slova tvá? Snad taky byl jsi sám a ty se ptáš, co já. 4. Už to bude rok, tak tě tedy vítám, vidět si mně chtěl a teď zas, abys jel. Já tě nezvu dál, co když někdo spí tam, někdo, co já vím, možná i tvůj syn. ®: A ty se ptáš co jáááááááááá A ty se ptáš co jááááááááá

Helena Vondráčková - A ty se ptáš co já