^GUsnul ^Bmdřív ^Amnež si s pláčem ^Dzačal, ^Gtátův ^Bmprinc a ^Ammámin malý ^Dkrál. ^GUsnul, ^Bmje to div, už ^Amdruhý veršík ^Dzačal, ^Gdneska ^Bmměl ^Amv plánu být ještě ^Dadmirál.

R:^GUsnul nám ^Dspí, zas ^Cnechal hračky ^Drozházené, ^Bmkřídou pokres^Emlil i ^Amchodník od Fi^Dšárků. ^Gusnul nám ^Dspí a ^Ckolínko má ^Dnatlučené. ^BmVečer, když se ^Emmyl, tak ^Ams mámou vedl ^Dválku.

Usnul dřív než mu uschly vlásky, zmeškal vám i schůzku s pohádkou. Může klidně spát, vždyť narodil se z lásky. Přines’ nám štěstí v postýlce s ohrádkou. R:Podívej, spí a v dlani svírá desetníček, co mu strýček dal, že krmil v zimě ptáčky. Podívej, spí a tvář má jako andělíček, i když nasypal nám na zem připínáčky. R:Podívej, spí, už ve snách letí za pohádkou. Věří v bezpečí ta něžná dětská ústa. Usnul nám spí, náš malý rytíř za ohrádkou, až se probudí, tak nikdy nesmí zůstat sám.

Hana Zagorová - Usnul nám, spí