^CTa pusa je ^Dmi7má, ^G7 ta pusa je ^Ctvá, ^Ami nakonec, ^Dmi7proč se ptát,bude ^G7krásná a nekoneč^Cná. ^Ami

Tu pusu mi ^Dmi7dáš, ^G7 tu pusu ti ^Cdám, ^Ami nejhezčí, ^Dmi7nejbáječ^G7nější, jakou jsem ^Cznal.

Hm - teď měla bys ^Dmi7říct: ^G7 ach ne, tady ^Cne. ^Ami Vždyť ^Dmi7líbat v jízdní ^G7dráze zdá se nevho^Cdné. ^Ami

A ty by si ^Dmi7měl ^G7 teď v rozpacích ^Cbýt ^Ami a zkoumat ^Dmi7míru nevkusu ^G7právě teď pusu ^Cchtít. ^Ami Však to co je ^Dmi7v nás ^G7 nemůžem teď zpátky ^Cvzít. ^Ami

Když pusa je má a je taky tvá zastaví čas i dech,je v ní závrať nekonečná. Ta pusa je víc než záblesk a šajn, ať si nám svět hříšky sčítá nám je teď fajn. Žár i mráz, hm, proud střídavý a křídla co s výškou závratnou slunce nám prý roztaví. Že málo tě znám, že přejde tě smích, že lásky takto líbané záhy zavane sníh. Co na tohle říct? Přece nic a líbat víc. Ta pusa je tvá,ta pusa je má, nakonec proč se přít, když je krásná a nekonečná. Ta pusa je tvá, ta pusa je má, může ji dát jen ten, kdo se láskou nezadýchá. Když pusa je tvá a je taky má, zastaví čas i dech, je to krása neskutečná. My chceme už víc, než návraty k snům. Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům. My chceme už víc, hm, než návraty k snům. Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům. My chceme už víc, (my chceme už víc), než návraty k snům (než návraty k snům) Ať to svět ví, jak ti dávám pusu jak dům. My chceme už víc, (my chceme už víc), než návraty k snům (než návraty k snům)...

Hana Zagorová - Ta pusa je tvá