Em,Emi5+,Emi6,Emimaj7

Dnes ^Emnoc tmou ^Emi7beznadějnou ^Emi6vzdychá, já ^Ctou tmou ^Cmaj7běžím zmáme^Amná. ^Am7 Proč ^Dříkají mi Cyga^D7nicha, kdo ^Bmví, copak to zname^Emná? Prý ^Amv temných nocích kouzla ^D7spřádám a ^Bmtajná zaříkání ^Gznám a ^Ačertům z ruky nebe ^F#hádám a ^Bpůlnoc ^F#7za poledne ^Bmám.

^D7Hej, ^Gcyg, cyga, ^Bcyga, Cyga^Anicha, ^Amz toho jména závist ^Emdýchá, ^A7cyg, cyga, cyga, Cyga^F#7nicha, ^Ebdimproč to jméno, co já ^Emvím. ^D7Hej, ^Gcyg, cyga, ^Bcyga, Cyga^Anicha, ^Ammuže ^D7ze mně srdce ^Emdýchaj', ^A7cyg, cyga, cyga, Cyga^F#7nicha, ^Ebdimz lidí strach mám i když ^Emspím.

V mých ^Amočích ďábel prý ^Emsedí, ^Cpekelný ^Empán. Ten, ^F#7kdo mi do očí ^Emi7hledí, ^F#7je touhou ^D7hnán.

A když ^Gpotom ^Bté touze ^Avzdá se, ^Amnikdo víc ho neu^Emvidí, ^A7vím, to o mně poví^F#7dá se, ^Ebdimproto strach mám ze všech ^Emlidí.

Zas půlnoc na krajinu padla a já se prodírám tou tmou, snad láska ze mne navždy zvadla, jen les mi šeptá lásku svou. Proč žádný muž nepřišel blíže, jen z dálky na mně mávají, proč žádný neřekne, že ví, že mé oči kouzla neznají. Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z toho jména závist dýchá, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, proč to jméno, co já vím. Hej, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, muže ze mně srdce dýchaj', á, cyg, cyga, cyga, Cyganicha, z lidí strach mám i když spím. V mých očích ďábel prý sedí, pekelný pán. Ten, kdo mi do očí hledí, je touhou hnán. A když prý potom té touze vzdá se, nikdo víc ho neuvidí, vím, to o mně povídá se, proto strach mám ze všech lidí. Až jednou probudil mně ráno muž krásný, za ruku mně vzal a řekl, ať mu řeknu ano, že se mnou odjet by si přál. A les už nemá Cyganichu, mé kouzlo zmizelo jak sníh, jen on, když do očí mi hledí, mi říká, že mám kouzlo v nich. Lalalalalalá... Jen on když do očí mi hledí, říká, že mám kouzlo v nich; říká, že mám kouzlo v nich; říká, že mám kouzlo v nich.

Hana Zagorová - Cyganicha