Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
DZ vojenské stanice, tam poblíž hranice Mexičan Joy svoji černovlasou ženu Aměl a domek hliněnej s malými okny, z kterých mu mávala, když kolem s patrolou Djel. Dítě spolu měli před Květnou nedělí a vítr dětský pláč D7svou písní přehlušoGval, ústa s barvou vína Da jméno Feleena té dívce mexické Aosud tam do vínku Ddal.
Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídala z El Pasa zář a vítr zvečera plný těch světel šeptal jí do snění a chladil ji horkou tvář. Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila aby ji tam někdy vzal, ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. A roky letěly, děvče už dospělý rozhodlo se že chce jenom tam v El Pasu žít, otec když tvrdě spal vzala svý šaty a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. Tam život začíná, červená kantýna, její smích orchestr honky-tonk přehlušoval, ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. Už není nevinná číšnice Fellena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, zná sliby pastorů, zlato prospektorů a přitom se jí o jedný velký lásce zdá. Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty, muž, kterej jinej než ti, co dřív znala, se zdál, ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěl a hned neříkal že ji má rád písničky o koních, balady z farem s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. Teď život začíná, cítila Feleena, po pláních chodili a vítr s nimi se smál, ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr. Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl když měsíc za mrakem stál, ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. Náboje u pasu, čekali v El Pasu v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, v sedle se naklonil tak nějak stranou a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. Konec je naděje, na všecko pozdě je, Feleeno, neplač a směj se, jak já jsem se smál, ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran, růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal, ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.