Autoscroll
1 Column 
Text size
Transpose 0
AmiNa kraji pouště slunDmicem spáleAminý stoDmijí naše Amimalý měsEto dřevěAminý, jednoho dne, právě čas Dmioběda Amibyl, se Dmina kraji Amiměsta jezEdec objeAmivil.
Měl černý sombrero, na něm bílej prach, pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach, místo cigarety měl v ústech růži, na stehnech pouzdra z chřestýších kůží.
®: FTu jeho tvář, tu kažGdý z nás poznal, Fna každém nároží Czatykač vlál, Dmina něm cifra, za kteAmirou by sis žil, Ea přece nikdo z nás Aminevystřelil.
Pomalu projížděl hlavní ulicí, město bylo tichý jak město spící, před saloonem zastavil a z koně slez', jeho stín šel za ním a za stínem děs. Zábava u baru prudce zvadla, když vešel dovnitř s tváří u zrcadla, objednal si pití a v místnostech těch každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech. ®: On jenom se usmál a dopil svůj drink, mexickým dolarem o barpult cink', pak ke koni došel krokem pomalým, za chvíli zmizel jak z doutníku dým.