Predohra: Měsíc bledou nocí pluje tiše dál pos sosnou když večer usínám. Srdce které bloudí jež přírodě volá stará sosna k vám teď promlouvá. Ten kdo ve svém srdci bolest mívá v útěchu mu stará sosna kývá. Přátelé. Poslyšte píseň o staré, staré sosně, která v korunách větví tiše šumí, tiše zpívá. 1,

^AmNa strá^Dmni,tak^Amopuště^Dmná ^Amstála^Estará^Amsosna. ^AmKdyž jsem^Dmjá tam^Ampod ní le^Dmžel ^Amzpíva^Ela mi^Amdo sna. ^GSama už dávno^Cstála,^Gjen vítr si s ní^C/Ehrál, ^Amkama^Dmráda^Amsnad též mě^Dmla,^Fčlověk^Djí ho^Gvzal.

^GMúj starý^Cbrachu, tebe noc až^Gskryje, zpívej mi chvilku jen staré melo^Cdie, /:my dva jsme^C7staří, a to zmane^Fná, že naše^Csrdce jsou^Guž zlome^Cná/

2, Mrtvá je ta stará sosna, vichřice jí sťala, jenom pahýl je místo ní, tam, kde ona stála. Bledá noc na nás už kýva, vláha padá na říčku a já tady smuten sedím, zpívám si písničku. R: Múj starý brachu, tebe noc až skryje, zpívej mi chvilku jen staré melodie, /:my dva jsme staří, a to zmanemá, že naše srdce jsou už zlomená/

František Nedvěd - Sosna