František Nedvěd - Jablůňka

^DTam v údolí u^Gbílejch skal vo^Dní ja^A7blůněk^Dsad. A kmínky hlídač^Gpřivázal, ať^Dmůžou^A7zpříma^Dstát. Ten^Gsad se táhnul^Dpod strání, až^Gtam kde^Dstával^A7kříž, vtom^Dzdálky divný^Ghvízdaní se^Dneslo^A7blíž a^Dblíž. 2. Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad. Když ztratil v trávě tkaničku na místě zůstal stát Ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít, tu dostal nápad, že by moh' jablůňce šňúrku vzít. 3. Pak deště kroupy střídaly a vítr silně dul. Jablůňku snadno vyvalí, vždyť schází ji ten kúl. Však bouřka přešla, vítr ztich a teď se světe div: Ten strom se ohnul, pak se zdvih', je krásnější než dřív. 4. Jablůňka od té příhody Zestárla o pár let Však spoustu sladké úrody Jí můžem závidět Já nejsem žádnej zahradník Však říkam na svou čest Když volnost stromkům prospíva I nám snad dobrá jest.