^AJednou, když padala ^Enoc na jejich ^F#mtěla odkry^Dtá, někdo se ^Akouknout byl ^Ea všechny šaty jim ^Avzal.^E4, ^E ^AKdyž se pak probudi^Eli v hotelu ^F#mz chvojí zele^Dném, do noci ^Asvítili, ^Eměsíc je neohlí^Adal.^E4, ^E

^AVí^E-íš, ^F#mco se má stát, to se stane, ^Dz rá^Eje déšť je ven ^Ahnal. ^E4, ^E To ^Aví^E-íš, ^F#mnečetly osudy z dlaně, ^Dzá^Ezrak se neko^Anal.^E4, ^E

Ulice ožili hned, když se tam vedli bez šatů, klebet a návrhů, že bys je nespočítal. Zákon na ochranu všech jak srnky plachých milenců neplatí dávno už, uličkou hanby jdem dál. Víš, co se má stát, to se stane, z ráje déšť je ven hnal. To víš, nečetly osudy z dlaně, zázrak se nekonal. Víš, co se má stát, to se stane, z ráje déšť je ven hnal. To víš, nečetly osudy z dlaně, zázrak se nekonal.

Dalibor Janda - Co se má stát, to se stane